Členové fotoklubu

Radek Opluštil



Na počátku byla tma. Tma tak hluboká, že si v ní Bůh neviděl ani na špičku nosu. I řekl: „Budiž světlo!“ A bylo světlo. Ozářilo nicotu  okolního vesmíru a z  té nicoty se  ozval hlas: „Děkuji Ti, Pane!“ „Kdo jsi?“ zeptal se Bůh. „Jsem fotograf a Tys mi právě daroval to nejdůležitější na světě. Díky světlu teď zachytím všechny ty krásné a zajímavé věci kolem, jako jsou oblaka, sopky, vodopády, lední medvědi a kapky rosy na trávě. Ale…“ a hlas se zklamaně odmlčel,…„ony tu vlastně žádné zajímavé věci nejsou.“ „No problem,“ pravil Bůh a šel a stvořil oblaka, sopky, vodopády, lední medvědy a kapky rosy na trávě. „Spokojen?“ zeptal se po pěti dnech tvrdé práce. „Nádhera, Pane. Ale potřebuji ještě tělo. Jistě uznáš, že pouhým hlasem se spoušť mačkat nedá.“ A tak Bůh dal fotografovi tělo a nazval ho Adamem. „Spokojen?“ zeptal se. Adam si protřel oči a pravil: „Víš ,Bože, já nejraději fotím lidi. Jistě uznáš, že zobrazovat jen sám sebe by byla dost nuda.“ A tak Bůh stvořil Evu. “Spokojen?“ zeptal se Bůh. „Ta se ti povedla ,Pane,“ řekl Adam. „To budou akty jedna báseň. Ale jistě uznáš…“
„Já mám po šichtě,“ přerušil Adama  Bůh. „Fotoaparát si už musíš vynalézt sám.“  A tak se i stalo.

Adam to měl snadné. Byl jediný fotograf na světě, a tak ho znali všichni. Já jsem jenom jedním z mnoha jeho následovníků, a tak se Vám musím představit sám…..

 Pionýrské začátky mé tvorby provázely fotoaparáty Pionýr a Smena. Zjištění, že i prachobyčejná bakelitová krabička dokáže zachytit něco z pomíjivosti času, dávalo mé osmileté dětské fantazii doslova křídla. A co teprve tajuplná magie v temné komoře! Okamžik, kdy se z vývojkové lázně začne vynořovat polapený zlomek života, byl pro mě pokaždé neopakovatelným zážitkem. Černobílé fotografii jsem zůstal věrný dlouhá léta, i když primitivní foťáčky posléze nahradily přístroje značky Praktica a Minolta. Momentky z rodinných oslav či školních akcí však byly jen vedlejším produktem mé záliby.
Ze všeho nejvíce mě lákala výtvarná fotografie, pro kterou jsem hledal inspiraci nejen v přírodě, ale také ve městě. Znamenalo to chodit a dívat se – jinak než ostatní. Jenže pouze dívat se nestačí. Je třeba také znát základy řemesla, a proto jsem absolvoval pod vedením zkušených lektorů dvouletou Školu výtvarné fotografie v Olomouci. Získané poznatky jsem pak několik let předával mladým adeptům ve školním fotokroužku v Mohelnici.
Časem se ukázalo, že paleta barev neomezená jen černou a bílou dokáže některé věci lépe vystihnout, takže jsem do party přibral také barevnou fotografii.
Chuť vyměňovat si zkušenosti mě přivedla nejprve do olomoucké fotoskupiny Karát, jejímž členem jsem byl několik let , a poté - v r. 2005 - do litovelského fotoklubu. Během té doby jsem se zúčastnil společných i samostatných autorských výstav a uspěl také v několika fotografických soutěžích.
Pokrok nezastavíš -  a když přišla digitální technologie, sáhl jsem i po ní. Je to velmi lákavé, nejen zachycovat existující realitu, ale moci přetvářet a vytvářet realitu vlastní. Je to skoro jako hrát si na Boha.
Možná si to měl líp rozmyslet, než dal Adamovi to tělo …
Dobré světlo Vám všem !


fotoweb1






Napsat autorovi: Radek Opluštil | 11. 02. 2008 | 1877 přečtení | Komentářů: 52 | Přidat komentář | Vytisknout článek
Společná galerie
Výběr fotoklubu

zobrazení: 8878
Náhodné galerie
ETIOPIE
z trhu v Key Afar 1
zobrazení: 1857
Fotoklubová témata 2009
Předjaří 2009
zobrazení: 1814
Změněné galerie
Litovel v zimě
Morový sloup s radnicí
zobrazení: 4736
Pavel Dačický
České Švýcarsko
zobrazení: 7834
Výběr fotoklubu

zobrazení: 8878

Verze webu 1.1 těchto stránek vytvořená prostřednictvím phpRS. Stránky jsou neustále vy vývoji a budou se nejen vizuálně měnit. Omluvte případné chyby v načítání. Za fotoklub přeji dobré světlo ... admin krivi :-)