S fotografováním začal před 30 lety. Absolvoval okresní Školu výtvarné fotografie v Olomouci. Od počátku své vážné fotografické tvorby je členem Fotoklubu Litovel. Zúčastnil se mnoha klubových výstav, ale také fotografických výstav po celé ČR.
Mezi oblíbená témata patří krajina, dokument, detail a portrét.
Používanou technikou je Praktica BC 1 s objektivem 28-135mm, Pentax MZ 7 s objektivem 28-80mm a kompaktní digitál FinePix S5600.
… úmorné vedro ! Nevím proč jsem si vybral právě tento den, ale co jsem slíbil musím dodržet. Šlapu na kole spolu s krutou žízní a kolem mne 40C. Vjíždím do Pňovického lesa, kde je alespoň trochu chládek a stín. Nicméně z lesa ještě 2 km zase po výhni a už tlačím zvonek na domečku, kde bydlí můj kamarád z fotoklubu Pavel Čunderle. Otevírá mi jeho paní. Jdeme do zahrady, kde se Pavel bahní v zahradním bazénu. Dostatek stínu díky stromům a už se na stolku objevuje osvěžující nápoj a my usedáme, papír a tužka přede mnou. Hned začínám Pavla bombardovat otázkami. Přejdu tu obligátní o datech a zeptám se takto:
Pavle v kolika letech Ti učaroval fotografický aparát?
Abych řekl pravdu, tak první fotoaparát jsem měl již na základní škole, kde jsem dělal první záběry, ale fotografie mi dělal můj otec. Vážněji jsem se začal zabývat focením a děláním fotografií až po vojně. Tou dobou jsem si také koupil lepší fotoaparát. Moje první fotografie byly hlavně rodinné snímky a snímky z krajiny. Později, někdy kolem roku 1970 jsem vstoupil do Litovelského fotoklubu a to mě již chytlo naplno. Začal jsem dělat i sportovní fotografii a jezdil jsem na závody automobilů do vrchu ECCE HOMO ve Šternberku. Tady vzniklo velké množství diapozitivů a černobílých fotografií. Samozřejmě vstup do klubu mě inspiroval i ve výtvarné fotografii a spolu s kamarády z fotoklubu jsem také absolvoval školu výtvarné fotografie u pana RNDr. Sapary a p.Vávry, abych si ujasnil co je správná výtvarná fotografie, jak má pěkná fotka vypadat a jaká má mít základní pravidla.
Pavle, kdy jsi začal vystavovat ?
No Laďo samostatnou výstavu jsem měl jednu a to v roce 1990. Nebyly to fotografie výtvarné, ale sportovní k 20 výročí automobilového mistrovství Evropy v závodech do vrchu ECCE HOMO ve Šternberku.
Co se týká obesíláním výstav výtvarnou fotografií, tak tam jsem byl aktivnější. Obesílal jsem soutěže jak v rámci fotoklubu, tak samostatně – jak v ČR, tak i v zahraničí. Soutěže obesílám i dnes, protože je to pro mě měřítko pro porovnání mé tvorby s jinými autory. V dnešní době fotografují převážně barevně, ale i černobílé fotografie se také objeví. Věnuji se portrétu, krajině, detailu v poslední době se snažím fotografovat více lidi. Je to nevyčerpatelné téma a člověk na fotografiích je i obrazem života a doby kolem nás. Kromě výtvarných prací dělám také dokumentární fotografie, ale převážně pro vlastní potřebu, protože si vytváří, vlastní fotokroniku obce také něco pro školu z různých školních akcí, no a pro rodinu také rodinné fotografie.
Pavle ještě jedna otázka ? Co bys chtěl předat našim členům ze svých zkušeností a jak vidíš budoucnost fotografie a její důležitost ?
No, předat ze zkušeností to mě teď nenapadá co, ale chtěl bych jim poradit ať se nebojí, fotí hodně, nebojí se experimentovat, nebojí se fotky ukázat, protože mohou porovnávat a ať dají na rady starších, protože každá rada je dobrá. A nakonec bych jim popřál dobré světlo. Co se týče budoucnosti a důležitosti fotografií, to vidím kladně, protože dokumentární a reportážní fotografie bude mít stále důležité místo v tisku, archivaci a v propagaci. Výtvarná fotografie určitě přetrvá, protože kvalitní výtvarná fotografie je na úrovni uměleckého díla. I když dnes ve fotografii dochází k převratným změnám, myslím tím digitalizaci, bude mít klasická fotografie své místo.
Pavle, myslím, že otázek už bylo dost, odpovědi zapsány. Blíží se večer, vyprazdňujeme obsah svých sklenek a já se vydávám na cestu domů. Teď v relativním chládku, jen s nějakým tím komárem za zády. Je konec příjemně stráveného odpoledne a pohody v Pavlově zahradě.
Tolik o mě napsal můj kamarád Ladislav Kryl v roce 2003
U nás na vesnici
Mariáš v Pňovicích
